Videotrénink interakcí (VTI) je speciální metoda, která vznikla v Holandsku na počátku 80. let a dnes je používána v mnoha zemích Evropy jako progresivní ( tzn. pokrokový, vzestupný) metoda pomoci. Je založena na principech dobré komunikace a na její podrobné analýze neboli rozhovoru. V Holandsku byl videotrénink interakcí nejdříve využíván v psychologii.
VTI spočívá v tom, že videotrenér při rozhovoru s rodiči zjistí, co potřebují změnit, pořídí krátké videozáznamy běžných rodinných situací v důvěrně známém prostředí a provede analýzu záznamu. Ve zpětném rozhovoru nad videozáznamem společně s rodiči přemýšlí o jiných perspektivách řešení obtížných situací. Vede rodinu, aby se na problémy dívala z jiného úhlu pohledu. Při rozboru se videotrenér s rodinou vždy dohodne na nejbližším cíli, o který chtějí usilovat. Metoda VTI pracuje tedy pomocí rozhovoru, což je hlavní nástroj systemického přístupu, používá nedirektivní vedení rozhovoru, jehož význam vyzdvihují psychodynamické perspektivy, a snaží se posilovat vztahy v rodině formou malých úspěchů, což je typické pro přístup orientovaný na klienta. Lze tedy říci, že metoda VTI sbližuje rozdílné přístupy a školy.
VTI lze využít všude tam, kde je potřebné posilovat pozitivní prvky komunikace. Jako efektivní se metody VTI ukazuje v rodinách s dětmi, ve firemním poradenství, dále pak při zkvalitňování vztahů mezi personálem a klienty v různých typech ústavů, např. v zařízeních pro seniory. Metodu VTI lze využít ve školách při interakcích učitel-žák, jako pomoc učitelům při práci s dětmi se speciálními potřebami.
Historie VTI
Metoda VTI vznikla v polovině osmdesátých let 20. století v Nizozemí, kdy pracovníci pobytové a ambulantní péče o emocionálně narušené děti zkoumali sociální okolí dítěte, jeho působení, rodinné klima a funkčnost vztahů v rodině, vliv těchto vztahů na dítě a na schopnost dítěte navazovat a udržovat sociální vztahy. Výsledkem dvouletého výzkumu bylo potvrzení předpokladu, že úspěchy dítěte se rychle vytrácejí a jeho chování se navrací k původní podobě, pokud do celého procesu není zapojena celá rodina.
Za autory VTI jsou považováni Maria Aarts a Harpie Biemans, dále přispěli Penny Hubleyová, zabývající se interakcemi mezi matkou a dítětem, a Colwyn Trevarthen, který rozvinul teorii intersubjektivity, která má pro VTI klíčový význam. Intersubjektivita znamená vzájemné spojení a propojení dítěte a rodiče v aktivním porozumění. Dorozumívají se mezi sebou, přizpůsobují se, ale ukazují si i své potřeby a přání.
Videotrenér
Je pracovník, který používá metodu VTI jako způsob své práce, své pomoci. Jedná se o různé profese, především o pomáhající profese, jako jsou psychologové, sociální pracovníci, učitelé, speciální pedagogové a poradenští pracovníci. Pro tuto práci je videotrenér způsobilý na základě výcviku, který v České republice organizuje občanské sdružení SPIN. Cílem výcvikového programu je připravenost na samostatnou práci a získání uceleného přehledu o teorii a metodice VTI.
Problémy rodin, při kterých se může VTI využít
Metoda VTI je vhodná, mají-li rodiče následující pocity:
- zlobí-li dítě často a rodiče ho nezvládají, jestliže si rodiče s dětmi nerozumí
- je-li dítě neklidné a nesoustředěné, jestliže spolu sourozenci nevycházejí
- je-li dítě agresivní nebo naopak zakřiknuté a neprůbojné
- vyvíjí-li se dítě pomalu nebo má nějaké závažnější postižení
- jestliže lidé z okolí rodiny dávají až příliš často najevo, že je jejich dítě nemožné
- jestliže se rodičům nedaří situace změnit, i když se o to neustále snaží
Fáze průběhu VTI
VTI probíhá v následujících pěti fázích: první kontakt s rodinou, nahrávání, analýza videozáznamu, rozbor s rodiči a ukončení práce. Po domluvě s videotrenérem se nahrávání, analýza videozáznamu a rozbor s rodiči opakuje tak dlouho, dokud to rodina považuje za nutné. Teprve pak dochází k ukončení práce.
Obecné principy VTI
Obecné principy této metody vycházejí z hodnot, které jsou společností uznávány. Rozumí se jimi, že děti potřebují rodiče, jistotu a bezpečí, Dále pak, že ve většině rodin existuje vzájemná pomoc a péče, problémové rodiny chtějí změnu k lepšímu a každá krize je příležitostí ke změně.
Metoda VTI:
- se zaměřuje na komunikaci
- je založena na poznatcích systémové teorie, což znamená, že v centru pozornosti stojí celá rodina jako systém, nikoli dítě či dospívající jako nositel problému
- pracuje se s celou rodinou v jejím přirozeném prostředí
- pracuje s aktuálními prožitky členů rodiny, se situací tady a teď
- umožňuje rodičům a dětem řešit jejich vlastní problémy, rodiče nejsou považováni za nekompetentní osoby, důležitá je iniciativa a aktivní spolupráce rodičů
- poukazuje na pozitivní momenty kontaktu mezi rodiči a dětmi, posiluje je a dále rozvíjí, vyzdvihují se spíše silné stránky rodiny než problém
- orientuje se podle přání klientů, je zaměřena na flexibilní, dobře srozumitelné, pozitivně formulované a krátkodobě dosažitelné cíle
- vychází z toho, že každé dítě vnímá komunikaci kolem sebe, je aktivní ve vyhledávání komunikace
- respektuje kulturní, etnické a náboženské tradice a hodnoty členů rodiny, akceptuje různost rodin a využívá ji pro rodinu
Průběh jednotlivých fází VTI
1. První kontakt s rodinou
Slouží videotrenérovi a rodičům k dojednání cíle, na kterém budou společně pracovat. Rodiče přicházejí za pracovníkem s žádostí o pomoc, tedy s objednávkou. Odpovědí pracovníka je nabídka pomoc, tzn. že podá informace o pravidlech a průběhu VTI, zodpoví otázky rodičů, popřípadě pustí rodičům demonstrační film. Výsledkem je tedy dohoda o pomoci neboli zakázka – to je domluva mezi vidotrenérem a rodinou na společné práci, cílech a cestě k jejich dosažení. Domlouvají se také na oblastech, ve kterých chce rodina usilovat o změnu. V průběhu práce se pak stanovují pracovní body. Zakázka by měla být formulována zcela jasně a pozitivně. Cíl musí být pro klienta důležitý, malý, aby ho bylo možno dosáhnout v představitelné době, musí být konkrétní, měl by se týkat přítomnosti nějakého chování, cíl musí být realistický a jeho dosažení musí stát úsilí.
2. Nahrávání
Při první návštěvě v rodině dochází k mapování situace v rodině, k porozumění problému a k rozpoznání možností a zdrojů celé rodiny. Je-li dítě starší 12 let, je nutné aby dalo k natáčení souhlas. Je možné nahrávat různé situace ze života rodiny. Může se jednat o společné obědy, přípravu do školy.
Zpravidla stačí z hodinové návštěvy pořídit zhruba 10 – 15minutový záznam. Videotrenér by měl nechat určit rodinu, co se bude natáčet, protože právě oni vědí, co potřebují změnit. Neměl by zapomínat, že natáčí především komunikaci, ale neomezuje se jen na nahrávání, snaží se rodině pomoci ke změně také tím, že sám používá principy úspěšné komunikace.
3.
Natočenou situaci si VTI trenér přehraje na svém pracovišti nebo doma a udělá analýzu, tj. připraví momenty (nejlépe 3 úseky), na kterých rodičům při rozboru ukáže, jak reagují na iniciativy dítěte, a s nimiž budou dále společně pracovat. Snaží se zachytit všechny prvky úspěšné komunikace. Vybírá takové momenty, které budou nějakým způsobem důležité pro to, aby mohla rodina udělat malé, konkrétní korky ke stanovenému cíli. Základem každé komunikace je iniciativa a příjem.
4. Rozbor s rodiči
Rozhovor s rodiči nad vybranými momenty nahrávky poskytuje rodičům zpětnou vazbu a je klíčovou částí procesu VTI. Při tomto zpětnovazebním rozhovoru pomáhá videotrenér rodičům objevit to, co ji funguje, to co si často tak málo uvědomují. Vždy by se mělo pracovat na věcech, které se váží k vytčené zakázce. Rodiče tak mohou přicházet na věci, kterých si předtím vůbec nevšimli, a pokoušet se o postupné změny v každodenním životě. Nejdůležitější částí zpětnovazebního rozhovoru je komunikovat společně o principech úspěšného kontaktu nad ukázkami, které VTI trenér vybral. Právě tak videotrenér pomáhá rodičům nalézt způsoby, jak rozvinout komunikační dovednosti na základě pozitivních vzorců komunikace. Setkání by mělo trvat 60 – 90 minut. Účastní-li se rozboru oba rodiče, měl by se VTI trenér snažit o rozdělení pozornosti mezi oba dva. Po rozboru se videotrenér s rodiči dohodnou na nejbližším malém cíli. Vychází se z toho, co rodiče umějí, protože zvládnutí konkrétních cílů je pro rodiče velkou motivací do další práce. VTI trenér tedy neučí rodinu novým prvků komunikace, ale pomáhá jim uvědomit si význam těchto prvků pro vzájemný vztah s dětmi. Za vedení rozhovoru je zodpovědný videotrenér a je to on, kdo rozhoduje v daném okamžiku, zda klienta aktivovat, nebo kompenzovat. Aktivovat znamená využít, podpořit stávající schopnosti a možnosti klienta, zatímco kompenzovat je nahradit nebo dodávat to, co chybí.
5. Ukončení práce
Práce může být ukončena ve chvíli, kdy dojde k naplnění předem domluvené zakázky. Videotrenér se s rodinou na ukončení práce obvykle dohodne. O ukončení práce mohou však požádat sami klienti. VTI má právo ukončit práci, a to v případě, když rodina opakovaně nespolupracuje nebo ohrožuje trenérovu bezpečnost. Průběžné hodnocení je součástí každého zpětnovazebního rozhovoru, ale právě ukončení práce je příležitostí k celkovému zhodnocení společné práce. Kromě slovního hodnocení je vhodné i tzv. škálování, jedná se o to, že rodina vyjádří pokrok, který pociťuje, pomocí číselné stupnice od 1 do 10. Jednička vyjadřuje nejmenší stupeň spokojenosti, desítka je označením úplného pocitu spokojenosti. Na požádání VTI trenéra určují členové rodiny čísla, která by vyjádřila, jak se cítili na začátku práce a po skončení VTI. Při ukončení by měl videotrenér zviditelnit a posilovat řadu změn, které rodina zvládla. Při práci s rodinami se také osvědčilo následné ověření. Jedná se o setkání s určitým časovým odstupem od ukončení terapie. Je pro VTI trenéra důležitou zpětnou vazbou o efektivitě pomoci rodině.
Doba trvání a počet kontaktů – VTI je krátkodobá a intenzivní forma pomoci rodinám. Trvá zhruba 1 – 6 měsíců. Návštěvy probíhají přibližně jednou týdně podle možností rodiny. Střídá se vždy natáčení a o týden poději rozbor s rodiči nad vybranými sekvencemi videozáznamu.
Praktický příklad
Rodina úplná, 1 dítě, vzdělání matka VŠ, otec SŠ
Problém: matka je vyčerpaná z neustálého zlobení syna doma i na veřejnosti, byla nejistá, oba rodiče přemýšleli nad výchovnými postupy a hledali odbornou pomoc. Navštívili rodinnou poradnu.
Zakázka: Jak zvládat projevy vzteku syna?
Natáčení: proběhlo celkem 4x. Na počátku byla natáčena pouze matka se synem. Rozboru se ale účastnil i otec. Později se k natáčení také připojil. Podle zkoumání videotrenéra byla maminka velice mírná, hodná a neurčovala synovi hranice. Tatínek byl v rodině dominantní, ve výchově syna přísnější, ale v jeho prospěch.
Ukončení: po vzájemné dohodě. Maminka cítila po ukončení VTI větší jistotu v péči o syna. Uvedla, že dokáže rozeznat, kdy si spolu rozumějí, tedy rozpoznat situace, kdy je třeba vysvětlit si vlastní přání a očekávání. Uměla se více synovi přiblížit, naladit na něj. Tatínek se synem neměl problémy, ale chtěl se účastnit VTI, aby pomohl mamince, aby si se synem více rozuměla. Práci s VTI se mu velice zamlouvala.
VTI trenér hodnotil práci s rodinou jako velice příjemnou. Oba rodiče o své výchově hodně přemýšleli. Rodiče sami nacházeli další kroky, ke kterým je VTI trenér chtěl při další návštěvě přivést.