Ekologická perspektiva
Jako první se pravděpodobně otázkou prostředí v kontextu sociální práce zabývali Stein a Cloward (1959). V 60. letech dále vzrůstal zájem o ekologické koncepty a jejich možnou aplikaci v pomáhajících profesích. K významnějším pracím, které v té době výrazně ovlivnily vývoj sociální práce, patří texty Bartlettové (1970) a Gordona (1969). Bartlettová se zasloužila o rozpracování konceptu sociálního fungování a Gordonovy práce (např. 1969) je možno chápat jako bezprostřední předchůdce ekologické perspektivy v sociální práci.
Ekologická perspektiva pomáhá ozřejmit koncept „člověka v prostředí“. Zdůrazňuje, že není dostatečné zabývat se lidmi a (nebo) prostředím. Perspektiva poukazuje na propojenost mezi nimi a na fakt, že právě na jejich společných hranicích vzniká mnoho životních stresů a problémů (Germain, Gitterman, 1980). Ať už tedy sociální pracovník pracuje přímo s jednotlivcem nebo s institucí, musí si být vždy vědom jejich vzájemného vlivu a vzájemné závislosti. Sociální pracovník, který působí v úrovni plánování a tvorby strategií, ale také jako klinický psychoterapeut, si musí všímat klienta i jeho prostředí.
„Life“ model sociální práce – orientuje se na (1) silné stránky lidí, jejich vrozenou touhu po zdraví, trvalém růstu a uvolnění potenciálu; (2) modifikaci prostředí, s ohledem na potřeby lidí; (3) zlepšování vztahu člověk:prostředí. Je to vztah mezi klientem a soc. pracovníkem. Soc. pracovník jedná s klientem jako se sobě rovným partnerem. Každý má jinou pozici: soc. pracovník – profesionální status, úroveň vzdělání, pozice v instituci, rasa; klient – expert na vlastní život. Zmocnění je důsledkem společné aktivity klienta a soc. pracovníka.
Klasifikace problémů sociálního fungování a metoda PIE
Tento systém byl vyvinut ve Spojených státech Karlsem a Wandereiem (1997). Zkratka PIE znamená person-in-environment neboli osoba-v-prostředí. S ohledem na praktické použití v praxi sociální práce – člověk-ve-svém-světě. Cílem této metody PIE je nabídnout a umožnit jednotné, jednotlivým sociálním pracovníkům i dalším odborníkům jednoznačně srozumitelné výroky a výpovědi o:
o sociální roli či rolích,
o environmentálních problémech-ve světě fyzickém i sociálním,
o problémech duševního zdraví,
o problémech tělesného zdraví,
o zdrojích klientových sil, jeho rezervách a zásobách energie.
Příklad použití metody PIE
Jana je třiadvacetiletá svobodná matka, která má dvě děti předškolního věku. Při rozhovoru se sociální pracovnicí Jana uvedla, že v posledních dvou letech má obavy, zda dokáže být dobrou matkou. Pracuje v místní továrně, ale za poměrně nízký plat. Po návratu z každodenní směny má strach, že se nebude moct dokázat na své děti naladit. Navíc bylo v jejím domě zvýšeno nájemné. Ještě před zvýšením Jana tak tak s penězi vycházela. Další starosti jí působí její přítel, který je do Jany sice zamilován, ale Jana nemá pocit, že by to byla její „životní láska“. Nechce zranit jeho city a tak se s ním stýká.
Dále klientka uvádí, že se z těchto starostí cítí zmatená a depresivní. Stává se jí, že se náhle rozpláče, nemůže spát a mívá málo energie. Uvažovala i o tom, že si vezme život. Také se klientka zmiňuje, že se jí vracejí a zhoršují astmatické potíže, které ji předtím několik let netrápily. Na konci vstupního rozhovoru popisuje sociální pracovnice Janinu situaci pomocí metody PIE následujícím způsobem:
Faktor I – Problémy sociálního fungování, každý člověk zaujímá v určitém daném čase alespoň jednu sociální roli. Mohou tedy nastat problémy při výkonu této role.
V tomto případě je to problém rodičovské role – střední závažnosti, nedostatečné schopnosti zvládat problémy. Problém milenecké role, mírně závažný
Faktor II – Problémy prostředí, jak fyzického tak sociálního prostředí
Problém v oblasti ekonomické/základní potřeby, nedostatečné ekonomické zdroje v okolí, jež by zajistily klientku a její závislé děti, velice závažný.
Faktor III – Problémy duševního zdraví
Aktuální deprese, ojedinělá epizoda, středně závažná
Faktor IV – Problémy tělesného zdraví, nemoci diagnostikované lékařem a jiné zdravotní problémy sdělené klientem nebo někým jiným
Astma – udávané klientkou
Dalším krokem v této metodě PIE bývá číselné zakódování nálezu.
Dovednosti v ekologické perspektivě
Na základě hodnot a znalostí sociální pracovník provádí různé aktivity, které mají vést k dosažení identifikovaného (vyjednaného) cíle. Sociální pracovníci uplatňující ekologickou perspektivu by měli být podle McMahonové (1990) trénováni v širokém množství základních dovedností. Specializovaní sociální pracovníci pak potřebují samozřejmě další specifické znalosti i dovednosti, které jim umožní pracovat ve specifických oblastech a se specifickými populacemi.
Aby sociální pracovníci mohli naplnit cíl ekologického modelu sociální práce, musí disponovat poznatky o člověku i jeho prostředí a také o jejich vzájemném vztahu. Základem znalostní výbavy sociálních pracovníků jsou poznatky o chování, potřebách a cílech lidských systémů v kontextu jejich rozmanité kultury prostředí. Sociální pracovníci potřebují rozumět různým systémům, které svojí činností konstituují prostředí. Mezi ně patří jednotlivci, skupiny, rodiny, organizace, instituce a společnosti. Znalost nezbytná pro sociální práci zahrnuje také studium biologie, psychologie, sociologie, politologie, ekonomiky a sociální politiky. Dále k nim samozřejmě náleží specifické znalosti z oblasti komunikace, skupinové a rodinné dynamiky, komunitního rozvoje atp.
Závěr
Ekologická perspektiva nás upozorňuje, že lidé nejen utváří své prostředí, ale také jsou jím současně formováni. Mnoho problémů v sociálním fungování vzniká právě ve vztahu člověk:prostředí a nelze je připisovat jen jedné z dimenzí (člověku nebo prostředí). Cílem sociální práce z hlediska ekologické perspektivy je podporovat růst, rozvoj, posilovat adaptivní kapacity lidí, odstraňovat bariéry v prostředí, zlepšovat schopnost prostředí odpovídat na potřeby lidí.
Antiopresivní přístup
Dále jen AOP se v moderní sociální práci začaly objevovat na přelomu
AOP je postup užívaný v sociální práci, jenž reaguje na systémové znevýhodňování určitých skupin, ať už jsou jeho zdrojem rasové předsudky, předsudky týkající se pohlaví, společenského postavení, sexuální orientace, možností lidí s postižením, nebo jiné. Chce navrhovat řešení těchto situací a prosazovat je, a to pokud možno s aktivní účastí těch, kterých se věc týká. AOP je nutný i při případové práci; pracovník, který by nevnímal systémové souvislosti případu, by se bezděčně mohl podílet na utlačování klienta. Nejznámějším teoretikem AOP je P. Freire, který své pokusy o zlepšení sociální situace chudých brazilských farmářů nazval pedagogikou utlačovaných. Koncept navržený Freirem lze ale aplikovat jen v omezených situacích a dobách (nejlépe v revolučních a porevolučních).
Dalším z autorů je Neil Thompson (1992), který ymezuje AOP následujícími rysy:
T Diskriminace je základní rys klientovy situace - je vysloveně nebezpečné, pokud si soc. pracovník neuvědomuje diskriminaci či opresi. Smyslem AOP je upozorňovat na opresi mezi skupinami lidí, např. oprese mužů vůči ženám (gender), jedné kultury vůči druhé (ethnocentrism), mezi generacemi (ageism), zdravých lidí vůči zdravotně postiženým nebo ateismus.
T Opresi lze odstranit nebo posílit - strukturální znevýhodnění určitých skupin kterým jsou ubírána některá práva a možnosti, která jsou běžně dostupná většinové společnosti. Soc. pracovník může intervencí opresi posílit nebo odstranit, proto je nutné, aby měl povědomí o sociálně-politickém kontextu a nezůstával tak součástí problému.
T Tři imperativy:
spravedlnost – se všemi bude nakládáno podle stejných práv, která jim náleží. Velký důraz je věnován problematice etnických menšin.
rovnost – rovné zacházení neznamená zacházení se všemi stejně, ale je třeba brát v úvahu specifické potřeby lidí (např. vozíčkáři). Soc. pracovník se má zaměřit tedy na rovné práva a příležitosti.
spoluúčast – klientů na plánování, koordinaci a vyhodnocování služeb. Dochází tak ke „zmocňování“ klientů a služby potom lépe odpovídají jejich potřebám.
T Zmocňování (empowerment) klientů - navazuje na koncept uschopnění (enabling) v tradiční soc. práci, tj. zabránění vzniku závislosti klienta na moci, a rozšiřuje ho na zmocňování. Zmocňování znamená pomoc lidem, aby získali větší kontrolu/moc nad svým životem a podmínkami.
T Strukturální povaha klientovy situace - soc. pracovník musí při své práci brát ohled na tyto strukturální znaky: rasu, etnicitu, věk, postižení, sexuální orientaci, atd. a roli těchto znaků v klientově situaci. Pokud to neudělá, může klienta více poškodit než mu pomoci.
T Jedinečnost člověka - každý člověk má tedy být vnímán jako jedinečná osobnost se specifickými potřebami a charakteristikami. Toto musíme zvažovat v poukazu na rasu, třídu, etnicitu klienta, atd.
T Diskriminace je jedna - jsou různé formy – rasismus, sexismus, diskriminace věkových skupin atd. jsou ve skutečnosti spojité, souvisejí jedna s druhou.
AOP v rozmanitých perspektivách
Na základě prací Denneyho, Goulda a Jenkinse rozlišuje Payne (1997:247-251) několik antirasistických přístupů. Přestože se tato typologie výslovně týká přístupů k znevýhodněným na základě rasové příslušnosti je možné ji zobecnit i na AOP k jiným typům znevýhodnění. Lze hovořit o následujících typech AOP:
Asimilace - sociální pracovník předpokládá kulturní deficit subkultury, k níž klient náleží, a snaží se mu pomoci zvládat různé stupně akulturace, rozvinout dovednosti potřebné v novém prostředí.
Liberální pluralismus – zdůrazňuje princip rovných příležitostí, zaručení práva všech na stejné zacházení a na možnost využít stejného spektra sociálních služeb. Pro lidi s určitým postižením může zacházení jako s každým jiným v praxi vytvářet hendikep a prvotní předpoklad rovnosti se tak paradoxně mění ve znevýhodnění.
Kulturní pluralismus – usiluje o přijetí kulturní různorodosti jako reality a politiku multikulturalismu, která by umožnila jednotlivcům, aby si zachovali osobité kulturní tradice.
Strukturalismus – vychází z předpokladu, že v kapitalistické společnosti mají jednotlivé skupiny (třídy, ale i etnické a další subkultury a sociální skupiny) odlišné postavení z hlediska moci, což vede k nadvládě jedněch a diskriminaci jiných skupin. Strukturalisté se snaží příslušníkům znevýhodněných skupin zprostředkovat poznání příčin jejich diskriminace a posilovat jejich schopnost ovlivňovat společenské podmínky uspokojování vlastních potřeb a dosahování vlastních cílů.
Menšinové přístupy – zdůrazňují nutnost zahrnout do tvorby různých služeb i jejich praxe perspektivy menšin (zvláště etnických). V souvislosti s menšinovým přístupem je zaveden pojem „poznávacího privilegia“ minority, jejíž členové daleko příměji rozumí žité zkušenosti útlaku. Sociální práce by proto měla brát v úvahu názory prezentované utlačovanými.
Závěr
Je třeba reflektovat individuální, kulturní, strukturální i fyzické překážky bránící lidem ve společenském uplatnění. Měl by se více využívat princip partnerství. Dobrá praxe by měla na znevýhodněnou osobu nahlížet jako na jedinečnou bytost a teprve poté přihlížet k jeho zdravotnímu či jinému handicapu. Důležitou roli tu hraje již zmiňované zplnomocňování které přináší práci „vedle“ znevýhodněných. AOP klade důraz na širší sociální a politické problémy společnosti, vede k jejich řešení a to formou uskutečnění sociální akce. Tento přístup je uplatňován např. při řešení negramotnosti v rámci různých komunitních programů. Poznatky z AOP využili při své práci u nás Navrátil a Musil (FSS MU) při práci s Romy.
Shrnutí:
Oba přístupy jsou nedirektivní, pracují jak s jednotlivcem tak se skupinou a oba jsou dlouhodobé.
Z praxe - Ochrana před nenásilnou diskriminací v oblastech významných pro začlenění menšiny do majoritního společenského prostředí.
V ČR je zcela běžným jevem neobsluhování Romů v restauracích, zakazování jim vstupu na diskotéky apod. ČR zatím nenašla cestu, jak dostát smluvnímu závazku plynoucímu Úmluvy, v němž je formulován jasný požadavek zaručení práva rovnosti před zákonem, nikoli pouhá existence zákona. Poskytovatelé služeb jsou ovšem vynalézavější. V roce 1998 se stalo praxí „klubové členství“. To znamená, že v oblastech s větší koncentrací romské populace jsou restaurace a bary opatřena upozorněním, že vstup je umožněn pouze členům klubu. Pokud jste tedy Rom, jste odmítnut s tím, že nejste členem. Pokud pátráte po možnosti, jak se členem stát, zůstanete bez odpovědi. K diskriminaci ale jakoby nedochází!
Přetrvávajícím problémem taktéž zůstává nízká zaměstnanost Romů; nedošlo ani ke změně příčin tohoto stavu. Za hlavní příčiny nízké zaměstnanosti Romů jsou považovány především jejich nízká vzdělanost a nekvalifikovanost, a dále také nemotivující systém sociálních dávek. V každé společnosti se objevuje jev, že někteří lidé prostě neradi pracují a žijí raději z dávek. Bylo by ale diskriminující omezit tuto charakteristiku jen na Romy. Žhavým problémem však zůstává situace Romů, kteří pracovat chtějí, ale nemohou. I v roce 1998 se objevily případy, kdy romští uchazeči o práci byli odmítnuti s odůvodněním, že pracovní místa jsou již obsazena, ačkoli bylo ověřeno, že jsou stále volná. I kdyby takto poškozený člověk vyhrál soudní spor, patrně by na takto získaném místě dlouho nevydržel. K těmto situacím docházelo i v případech, kdy se jednalo o Romy s požadovanou kvalifikací. Také se uvádí, že nezaměstnanost Romů činí 70-80%.
Některé organizace a odkazy zabývající se diskriminací:
Neziskové organizace
Aperio - Občanská organizace usilující o zlepšení postavení rodiny ve společnosti. Aperio aktivně prosazuje rovné zacházení se ženami a muži v rodině a na trhu práce. Součástí aktivit organizace je poskytování elektronického právního poradenství pro rodiče, týkající se například práv v zaměstnání, práv v těhotenství či nároků na dávky. http://www.aperio.cz/
Český helsinský výbor - Nevládní nezisková organizace zabývající se lidskými právy. Český helsinský výbor nabízí bezplatné právní poradenství jedincům, jejichž práva byla porušena. Mezi hlavní oblasti působení organizace patří také práva žen, zejména rovné příležitosti pro ženy a muže na trhu práce. http://www.helcom.cz
Gender Studies, o.p.s. - Nevládní nezisková organizace sloužící jako informační, vzdělávací a konzultační centrum v otázkách vztahu mužů a žen a jejich postavení ve společnosti. Gender Studies realizuje specifické projekty zaměřené na odstranění nerovností mezi muži a ženami. Organizace také provozuje knihovnu, obsahující mnoho materiálů k feminismu, gender studies, právům žen a mužů atp. http://www.genderstudies.cz/
Liga lidských práv - Nevládní nezisková organizace, jejímž posláním je rozšiřovat povědomí o lidských právech a aktivně pomáhat ohroženým jedincům v České republice. Liga lidských práv mimo jiné poskytuje poradenství pro ženy v tísni. http://www.llp.cz/
Nesehnutí - Nezávislé sociálně ekologické hnutí. Nesehnutí se ve svém projektu Ženská práva jsou lidská práva věnuje problematice rovných příležitostí, genderových stereotypů a domácího násilí.
http://www.nesehnuti.cz/
Otevřená společnost, o.p.s. - Nevládní nezisková organizace usilující o rozvoj principů a prosazování politik založených na kultuře práva a právního státu, demokratické formy správy státu a ochrany lidských práv. V oblasti rovných příležitostí a rovného postavení žen a mužů ve společnosti realizuje několik projektů orientovaných na změny ve vzdělávání žáků od základních po vysoké školy a dalšími aktivitami působí na představitele veřejné správy. http://www.osops.cz/
Agentura GAIA - Cílem občanského sdružení Agentura GAIA je hledání nových forem mezilidské komunikace v oblasti rovných příležitostí, životního prostředí a vzdělávání. Aktuálním projektem je Quo vadis, femina? - vize žen o trvale udržitelném životě.
http://www.quovadisfemina.cz/index.php
Projekty:
1. Diskriminace
http://www.diskriminace.cz
2. Gender ve škole
http://www.otevrenaspolecnost.cz/cz/pro
3. Portál Občanská společnost: rovné příležitosti
http://obcan.ecn.cz/index.shtml?apc=rj-
4. Prolomit vlny
http://www.proequality.cz/
5. Rovné příležitosti
http://www.rovneprilezitosti.cz
6. Rovné šance
http://rovnesance.csz.cz
7. Ženská práva jsou lidská práva
http://zenskaprava.ecn.cz