Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podle definice Mezinárodní asociace pro transakční analýzu je transakční analýza (TA) jak teorií osobnosti tak i psychoterapeutickým směrem, který se orientuje na podporu vývoje a změn osobnosti.

Historicky jde o poměrně mladý psychoterapeutický směr, který má své kořeny v polovině 50 let. 20 st. Jejím zakladatelem je Eric Berne (1910-1970), psychiatr s psychoanalytickým vzděláním Erika Eriksona (odtud pojetí vývoje jako vzájemného působení mezi vnitřními procesy a sociální realitou, které Berne promítl do životního scénáře).  Dále jej (Berneho) ovlivnily myšlenky humanistické psychologie, hlavně myšlenka bezpodmínečného přijetí druhého čl.(Carl Rogers). Jedním z kořenů transakční analýzy je tedy psychoanalýza, druhým humanistická psychologie.

Právě během vojenské služby získal Berne vztah k práci se skupinami. Po válce pracoval jako psychoanalytik zvyklý překládat sdělení klientů do teoretického jazyka psychoanalýzy. Postupně se však začal stále více zajímat o doslovný význam sdělení pacientů, o jejich současných problémy, vztazích a stavech než o jejich minulosti a nevědomí. Zaujal ho sdělený pocit pacienta ,,jakoby v něm byl malý chlapec“ a začal se ptát ,,kdo teď ve vás mluví, dospělý muž nebo malý chlapec?“.

Je třeba tedy dodat, že Berne začínal s TA jako s metodou skupinové terapie, následovníci a žáci ji postupně rozšířili na práci s jednotlivci a s organizacemi. Osobnost, kterou je nutné zmínit je propagátor TA – T. Harris a jeho kniha ,,Já jsem OK, ty jsi OK“, jenž vyjadřuje životní postoj, k němuž se má člověk v TA dopracovat.

TA se skládá ze 4 částí: analýzy struktury, analýzy transakce, analýzy scénáře a analýzy her.

1. Analýza struktury - Podle Berneho existují 3 různé stavy (části, úrovně) ega (já). Je to  Rodič, Dítě a Dospělý. Každý stav má svůj způsob cítění, myšlení a chování.

Rodič - představuje množství zaznamenaných a vložených vnějších událostí vnímaným člověkem v jeho raném dětství (zhruba od narození do 5 let). Člověk si nahrával vše, co viděl a slyšel, bez možnosti pochopit souvislosti. V Rodiči jsou nahrávány všechny domněnky, pravidla a zákony, které dítě slyšelo od rodičů a vidělo v jejich životě. Tyto nahrávky (dobré i špatné) jsou nahrávány jako pravda a jedná se o trvalý záznam.

Nebo-li rodič je ta část, která myslí, cítí a jedná jako rodičovské a jiné autoritativní postavy. Je nositelem hodnot ,,ví“ co je dobře a co ne. Ochraňuje, pečuje, kárá, trestá, nabádá, zakazuje, hodnotí..

    Dítě – obsahuje nahrávky vnitřních událostí jedince – reakce na to, co viděl a slyšel. Většinu reakcí tvoří pocity a postoje, které jedinec v dětství zažil. Jedná se buď o pozitivní nahrávky – tvořivost, zvědavost, touha prožívat, dotýkat se, cítit. Ovšem jedinec zatím nechápe souvislosti a proto vznikají i mylné negativní pocity a reakce.

V jedinci vznikne závěr, že není OK, protože je malý, bezbranný a hloupý, zatímco dospělí jsou OK, protože jsou velcí a jedinec je na nich závislý. K tomu závěru dojde každé dítě  a často v něm tento pocit přetrvá až do dospělosti.

Nebo-li je dítě  ta část, která myslí, cítí a jedná způsobem, který ve člověku zbyl z doby, kdy byl dítětem. Patří do něj jak přirozené, tvořivé dítě tak i dítě přizpůsobené tlaku okolí. Raduje se, zlobí, trucuje, bojí se, pláče, trpí nejistotou, nemyslí, chce, čaruje.

Dospělý – zpracovává a hodnotí informace na základě své vlastní zkušenosti a vlastního rozumu. Dospělý si dokáže uvědomit i jednotlivé stavy Já. Dovede odlišit život, jakému ho učili a jaký mu ukazovali (odpovídá stavu Rodič), a život, jak ho cítil, jaký si ho přál (odpovídá stavu Dítě) a život, který sám svým poznáním objevil (stav Dospělý).

Nebo-li je dospělý ta část, jejíž cítění, myšlení jednání se vztahuje k aktuální situaci, ve které se ocitáme. Vyhodnocuje vnitřní a vnější podmínky, dělá racionální rozhodnutí, za která nese zodpovědnost. Myslí, řeší, umí, jedná, pracuje, uzavírá dohody.

2. Analýza transakce. Transakce znamená určitou výměnu, sdělení mezi lidmi.

Sdělení v sobě nesou jednak informaci, ale také určitou formu „pohlazení“ (=zájem, ocenění, přijetí, obdarování, uznání, ale i signál, „beru tě na vědomí“, „beru na vědomí tvoji hranici“). Tento druh „pohlazení“ pomáhá sytit základní psychologické potřeby jedince, neboť člověk je tvor společenský a potřebuje kontakt s druhými lidmi. „Člověk potřebuje určitý počet pohlazení denně, jinak mu vysychá mícha“ – to je s oblibou citovaná věta E. Berneho, která jednoduše vyjadřuje tuto psychologickou potřebu

Transakce se skládá z podnětu jedné osoby a reakcí druhé. Dle Berneho je průběh a výsledek transakce závislý na tom, který stav ega je u komunikujících osob právě v činnosti.   

Neboli transakční analýza zkoumá stav:,,Já něco udělám a ty nějak reaguješ“. Zjišťuje, která část jedince (Rodič-Dospělý-Dítě) reaguje, a ,,Proč se chováme, jak se chováme“.

 

    TRANSAKCE

KOMPLEMENTARNI

NEKOMPLEMENTARNI

SKRYTÉ

ROVNOBĚŽNÉ

ŠIKMÉ

 

KOMPLEMENTÁRNÍ –  do komunikace vstupují 2 vzájemně se doplňující osobnostní stavy,

-         problémy nevznikají

 

 

Rovnoběžné – transakce probíhá na stejné úrovni na obou stranách

Př: Rodič                        Rodič      A:manželka:,,Dnešní mladí lidé nemají před ničím úctu.“

     Dítě                           Dítě         B: manžel: ,,Nejen to, ale považují všechno se jim dostává

     Dospělý                      Dospělý                      za samozřejmost.“         DOSPĚLÝ JEDNÁ JAKO

                                                                                                                DOSPĚLÝM

 

 

Šikmé – transakce probíhá na jiné úrovni na každé straně, ale vzájemně se doplňují.

Př: Rodič                      Rodič       A: manžel: ,,Je mi dneska nějak špatně“

     Dospělý                   Dospělý   B: manžel: ,,Tak si lehni do postele. Chceš abych ti uvařila

     Dítě                          Dítě                            čaj?“        DOSPĚLÁ ŽENA JEDNÁ S MANŽELEM

                                                                                                JAKO S DÍTĚTEM

NEKOMPLEMENTÁRNÍ – do komunikace vstupují 2 vzájemně se nedoplňující osobnostní  stavy, kdy problémy vznikají. Přichází odpověď od stavu Já partnera, ke kterému nesměřoval podnět a to vede ke konfliktům a nedorozuměním. Problém zůstává nevyřešen a odsouvá se.

Př: Rodič                      Rodič     A: manžel: ,,Nevíš, kde mám hodinky“

      Dospělý                 Dospělý  B: manželka: ,,Tam, kde jsi je nechal“        DOSPĚLÝ SE OBRACÍ

      Dítě                        Dítě            NA DOSPĚLÉHO, ALE ODPOVĚĎ MÁ CHARAKTER

                                                        RODIČE S DÍTĚTEM.

SKRYTÉ – do komunikace vstupuje více osobnostních stavů a vzniká rozpor  mezi otevřenými a skrytými sděleními (formálně mohou vypadat jako komplementární,ale nejsou).

Př: Rodič                      Rodič      A: manžel: ,,Kam jsi zase strčila ten otvírák?“

      Dospělý                  Dospělý  B: manželka: ,,Strčila jsem ho vedle vidliček.“         REKNE

      Dítě                         Dítě         ŽENA, POKUD SE NECÍTÍ OHROŽENA  A NECHCE, ABY

                                                      SE KONVERZACE VYVÍJELA  DRAMATICKY, ODPOVĚĎ

                                                      TEDY ZŮSTÁVÁ NA ÚROVNI DOSPĚLÝ        DOSPĚLÝ.

Ovšem současně se v komunikaci objevila komunikace skrytá, která může znamenat ,,máš doma pěkný nepořádek“. Pokud je v manželce preferováno Dítě, bude se její odpověď týkat slova ,,strčila“. A odpověď manželky bude znít:

B2: ,,Jsi slepý, nebo co?“             ZDE KONČÍ DISKUZE O OTVÍRÁKU A ZAČÍNÁ  SE

                                                          TRANSAKCE PŘESOUVAT DO OBLASTI DISKUZE

                                                           O POŘÁDKU V DOMÁCNOSTI.

 

3. Analýza scénáře – navazuje na pochopení stavů ega a transakcí. Scénář je životní plán založený na rozhodnutí učiněném v dětství, posilovaném rodiči a potvrzovaném následujícími událostmi. Dle Berneho je životní plán hotový již hluboko v předškolním věku. Obecný rámec individuálního scénáře tvoří 4 životní pozice (postoje), v nichž se kombinuje hodnocení sebe a druhých lidí.

 Já jsem OK (dobrý) – Ty jsi OK         Pozitivní hodnocení vlastní osoby i ostatních

 Já jsem OK – Ty nejsi OK            Sebehodnocení je pozitivní, hodnocení druhých negativní

Já nejsem OK – Ty jsi OK               Sebehodnocení je negativní, hodnocení druhých pozitivní

Já nejsem OK – Ty nejsi OK            Kritický postoj jak vůči sobě, tak vůči druhým.

Specifické scénáře se pak vytvářejí zejména pod vlivem opakovaných rodičovských příkazů jakými jsou ,,nikdy nikomu nevěř“, ,,buď hodná“, ,,jsi nešikovná“, ,,ty to dokážeš“, ,,na co sáhneš, to pokazíš“, ,,dej na sebe pozor“, ,,jsi dobrý“, ,,to se ti povedlo“, nebo často slýcháme obecných tvrzení jako ,,život nestojí za nic“, ,,zadarmo ani kuře nehrabe“, ,,když se chce, všechno jde“, ,,svět je krásný, lidé dobří“.

 

Jsem OK - jsi OK vzniká vědomě. Ačkoli v člověku přetrvává prvotní postoj Nejsem OK - jsi OK, člověk se rozhodne, že to změní. Postoj je založen na myšlence, víře a odvaze k činům.

K postoji Jsem OK - nejsi OK dochází v případě týrání dítěte rodiči. Pak je dítě OK, když je samo a ostatní ho nechají na pokoji. Brutální rodič působí bolest - není OK. Tento postoj způsobuje, že v dospělosti se člověk jako jediný cítí OK, OK je i vše co dělá, i pokud je to špatné.

Nejsem OK - jsi OK zaujímá každý jedinec v raném dětství a může přetrvat i do dospělosti.

Nejsem OK - nejsi OK vzniká absencí nějakého pohlazení, jedincův Dospělý se přestává vyvíjet, z jedince se může stát až patologicky uzavřený člověk.

 

Při analýze scénáře opouští transakční analýza svoji základní orientaci na přítomnost a vrací se do zážitků z dětství, kdy se scénář vytvářel. Konfrontování minulosti se současností si má jedinec  uvědomit, zda přijatý životní scénář odpovídá jeho současné skutečnosti a přáním  a zda nepotřebuje změnu.

4. Analýza her. Hrou se označuje řada zčásti zjevných a zčásti skrytých transakcí, kdy na jejich konci prožívají všichni účastníci her negativní pocity. Jestliže se v životě něco opakuje, má to stejný začátek, stejný průběh, a stejný (předem předpověditelný konec), je to psychologická hra (,,game“ stejná pravidla, jako šachy). Podle Berneho jsou účastníci her právě lidé, které hry mezi sebou hrají. Dle Berneho obvykle problematický scénář hry vede k předvídatelnému konci s tzv.,,výplatou“, která se skládá ze záporných pocitů smutku, strachu nebo zlosti pro oba zúčastněné. Hry jsou svou podstatou upřímné, nečestné a většina z nich vede k nepříjemnostem. Berne ve své knize analyzoval více než 30 her, které rozdělil do několika druhů – např: hry ze života, manželské hry, sexuální hry, hry podsvětí, společenské hry, hry v poradnách, neškodné  hry……

 

PŘ: HRA KVŮLI TOBĚ – Pan D. pracuje, píše, maluje, rýsuje, spravuje vypínač nebo auto, dělá fotografie nebo cokoliv a věci se mu nedaří. V průběhu jeho neúspěšného úsilí vstoupí spolupracovník, dítě neb manželka, aby se na něho zeptali. V tom okamžiku udělá pan D. kaňku,upustí štětec, poleje fotografické papíry, překroutí závit nebo ulomí součástku, čímž se vina za nezdar může přisoudit ručiteli a pan D. může zavolat: ,,Podívej se, co se mi kvůli tobě stalo…..“

Na závěr bych chtěla dodat, že cílem transakční analýzy je strávit, co nejvíce životního času v pozici JÁ JSEM OK, TY JSI OK, kdy člověk s lidmi vychází a umí nakládat se životem. Samozřejmě, že všichni mohou sklouznout do NE-OK pozice a to pod vlivem velkého životního stresu. Důležité je však to, že každý člověk může svůj postoj změnit, může se chopit nové OK životní pozice. Vždyť

,,Život se skládá z neustálých period, cyklů a kruhů, které se jednou za čas uzavřou, dokonají a spojí.. Aby mohly začít nové“.