Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kurt Lewin (1890 – 1947) byl jedním z nejvýznamnějších psychologů 19. století. Narodil se v Německu, ale v roce 1933 emigroval do USA, kde realizoval sociálněpychologické výzkumy. Zabýval se teorií pole, topologickou psychologií a dynamickou teorií. Založil Výzkumné centrum pro skupinovou dynamiku v roce 1945. V počátcích své práce byl ovlivněn gestalt psychologií, fyzikou a matematikou a to pojmově i metodologicky.

 

Ačkoliv Lewin formuloval svoji teorii původně k vysvětlení chování jednotlivce, nejvíce ovlivnil oblast skupinové dynamiky. Lewin svými koncepcemi člověk – prostředí neovlivnil pouze sociální psychologii, ale i formování ekologické psychologie.

 

Realizoval tréninkový program věnovaný podpoře schopnosti zlepšování vztahů ve skupině, zde užíval princip FEEDBACKu (učení se zpětnou vazbou). Tyto kurzy byly základem pozdějších T-skupin (tzv. tréninkové skupiny pro zlepšování kontaktů s lidmi).  

 

Pokoušel se porozumět osobám a situacím, jak je lidé vidí ve svém životním prostoru s různými psychologickými bariérami a vazbami, sympatiemi a antipatiemi vůči lidem, věcem a činnostem. Lewinův přístup je vhodnější k popisu a rozboru okamžité situace, v níž probíhá chování než k osvětlení trvalých rysů osobnosti.

 

Lewin se věnoval výzkumu malých skupin a jedince v nich (dodnes aktuální pro sociální psychologii a skupinovou terapii). Lewinova teorie pole přinesla do psychologie nevídaný akcent na skupinovou interakci a působení jedinec – skupina. Dynamický přístup, který prosazoval se snaží o výklad člověka jako živoucího systému usilujícího o rovnováhu, jeho zájem je soustředěn na procesy, jimž se rovnováha obnovuje. Životní prostor je chápán jako celistvý systém, který je dynamický tj. neustále v pohybu a dochází zde k interakci mezi strukturami, které můžeme v systému rozlišit, tj. hlavně interakce jedince a prostředí, které tvoří další lidé respektive skupina, ve které se jedinec nachází. Jedinec má své potřeby, motivy a cíle, které jsou vnitřními zdroji pohybu, dále vnější podněty a usilování                    o rovnováhu, určující směřování jedince, které vede k uspokojení, neuspokojení, změně směru pohybu a konfliktu. Z toho vyplývá, že jedinec je v neustálé interakci s prostředím a je jím utvářen. Všechen tento pohyb probíhá v dynamickém poli.   

 

Lewinova práce je obzvlášť významná na poli skupinové dynamiky, která způsobila že se pojem skupiny a skupinového dění stal pro psychology přijatelný. Skupina se začala chápat jako něco, co se vyznačuje vlastními charakteristikami, kde jednání jednotlivce je závislé, nebo alespoň silně ovlivněné skupinami do kterých patří. Skupina je dynamický celek, kde změna v jedné části se projeví změnami v celé struktuře.

 

Osobnost je podle Lewina zapotřebí studovat v rámci skupiny, do které patří. Malé skupiny jsou významným prostředím člověka, kde se pro něj důležitým zdrojem energie stávají ostatní lidé a vztahy s nimi. Aby pro jedince mohly být vztahy ve skupině uspokojivé musí odpovídat principu reciprocity. Zapotřebí je rovnováha ve skupině, pro kterou jsou charakteristické: pozitivní vztahy, sociální jednání a skupinová rozhodnutí. Skupinovou dynamiku lze analyzovat v čase a prostoru (tady a teď) a lze pracovat na jejím zlepšení.

 

 

 

 

Použité zdroje:

  • T. KOLLÁRIK a kol. Sociálna psychológia. Univerzita Komenského Bratislava. Bratislava: 2004.
  • www.psycholousek.cz
  • www.help24.cz/download/soubory/teorie-osobnosti.pdf 
www.phil.muni.cz/psych/download/ostatni/kurz/dejinypsychologie2006